Hornoplánské drbny byly vždy osobami notně zvídavými. Stačilo, aby přijel autobus, a už se počínaly poodhrnovat záclony za nejedním oknem domů na návsi, aby se vědělo, kdo přijel a kdo nepřijel, co si kdo přivezl, jak byl oblečený, s kým se dal do řeči a podobně. Patřilo to k folklóru, a netýkalo se to vlastně ani zdaleka jenom drben. Zrovna tak tu okolí bedlivě pozorovali esenbáci a za vodou pak pohraničníci, ti pak ze služebních důvodů, protože už obec ležela natolik blízko u železné opony, že byla bdělost žádoucí.
A tak tu vždycky někdo něco viděl. A co viděl jeden, to se za chvíli už vědělo všude, protože byli rázem všichni přesvědčeni o tom, že viděli i to, co vůbec neviděli.
A nedávná doba těmto lidem nahrála, i když vlastně ne zrovna těmto lidem. Spíše těm, kteří někdy stoupali na kopec na Dobrou Vodu, aby odsud viděli třeba až Alpy. Pochopitelně ne proto, aby se pak vedly řeči o tom, jak dnes vypadaly.
Aby si ti posledně zmínění, i když samozřejmě nejen oni, ale i turisti přišli na své, nechala jim obec na Dobré Vodě postavit rozhlednu. Která vypadá tak trochu jako Eiffelova věž, ale tak trochu i úplně jinak. To podle míry vaší představivosti.
A tak mohou lidé od podzimu loňského roku ze sedmatřicet metrů vysoké rozhledny s dvaatřicet metrů vysoko umístěnou plošinou pozorovat okolí. Pokud si tedy nahoru vyšlápnou těch 169 schodů.
Co je odsud vidět? Vlastně je toho dost a dost. Jezero od Radslavi až po Pihlovskou zátoku, všechny známé vrcholy Šumavy, Houbový vrch, Špičák a další vrcholy i už zmíněné Alpy.
Aby se tu lidé mohli porozhlédnout, utratilo se za tuto rozhlednu asi jedenáct a půl milionu, z čehož tvořila podstatnou část pětimilionová dotace od Ministerstva pro místní rozvoj. A od prvního podobného nápadu až po jeho konečnou realizaci uteklo pěkných pár let. Ale nakonec tu stojí to, co tu stojí. A protože to návštěvníky nic nestojí, můžete se tam jít porozhlédnout i vy. I když toho asi neuvidíte tolik, kolik dokážou ‚vidět‘ ze svých oken místní drbny.