Když se řekne slovo internet, asi nenajdeme nikoho, kdo by aspoň přibližně nevěděl, co to znamená. Mluví se o něm totiž pomalu všude a spousta z nás ho taky používá, často dnes a denně i po dlouhé hodiny. A tak si o něm taky většinou myslíme své. Někdo ho chválí za všechno, co se dá s pomocí internetu dokázat, pro někoho je to ale naopak jenom ztráta času. Pro jednoho je to dobrý rádce, kdežto pro druhého třeba nástroj podvodníků a zločinců. Který je nápomocný při ubližování obětem, které se do takové sítě nechají chytit.
Inu, je to s tím internetem takové nějaké schizofrenní. Na jednu stranu nám lidem pomáhá, ale na druhou stranu škodí, někdy nám dobře radí, kdežto jindy nám lže a poskytuje nám klamavé a škodlivé hoaxy. Někdo díky němu snadno zaplatí svoje výdaje, kdežto jiný někde naivně zadá své přihlašovací údaje a někdo neznámý mu zplundruje jeho konto. Někdo díky němu ví víc než ti ostatní, a jiný zase žije v přesvědčení, že nemusí vědět vůbec nic, protože až to bude možná někdy potřebovat, najde si to přece na Googlu.
A podobných rozdílů v pojímání internetu existuje mnoho. A je to vlastně naprosto normální, když se nad tím zamyslíme. Musí to tak být, neboť je internet takový. Totiž ne internet, ale lidi, kteří za ním stojí. Kteří ho provozují a používají, a to někdy s dobrými a někdy s nekalými úmysly.
A tak se musíme mít na internetu vždycky na pozoru. Aby nám tu nikdo, pokud možno, neublížil. Což je na internetu docela běžné riziko.
A když nás na internetu nic špatného nepotká? Potom ho můžeme chválit. Potom je to totiž dokonalý pomocník každého z nás. Je to zdroj informací, který ví úplně všechno, i to, co není pravda, a podělí se o to s námi. Abychom byli v obraze a měli snadnější život. Což by mělo platit pro internet vždycky a všude. Ale asi nikdy to tak nebude. Protože internet není jen dobrý nebo špatný. Je takový, jací jsou lidi na jeho druhém konci. A je i takový, jací jsme u něj my sami.